Lidé z fary a z Karlova

1786 · první kněz

Mnich, který přišel do hor

Když císař Josef II. rušil kláštery, ocitly se stovky řeholníků bez domova. Jedním z nich byl premonstrát Anton August Smiritius, rodák z Krnova, z velkého kláštera Hradisko u Olomouce. Ve stejné době stát zakládal v odlehlých vsích nové duchovní správy – a tak 1. února 1786 přišel Smiritius jako první kurát do Karlova, horské vsi kartáčníků a bělačů, která do té doby chodila do kostela až do Červené Vody.

Neměl tu kostel ani dům. Dům pro kněze – dnešní fara – byl hotov roku 1787, kostel o šest let později. Smiritius v Karlově vydržel do konce roku 1794, pak si místo vyměnil s bývalým františkánem Archangelem Hönigem a vrátil se na Hradisko. Zemřel roku 1825.

1817–1850 · třicet let v Karlově

Farář, který neodešel

Johann Schwarz se narodil roku 1776 v Olomouci a do Karlova přišel jako kurát v létě 1817. Zůstal tu přes třicet let – déle než kterýkoli jiný známý duchovní. Zažil, jak obec roku 1838 dostala novou školu, a roku 1843 se stal prvním skutečným farářem, když byla kuracie povýšena na faru.

V srpnu 1848 byl uznán „deficientem“, tedy už neschopným služby. Domov však neopustil: diecézní katalogy z let 1849 a 1850 ho uvádějí jako penzionovaného faráře v Karlově, vedle mladšího administrátora Franze Harrera a od roku 1849 nového faráře Josepha Bradela. V roce 1850 tak v Karlově žili hned tři kněží.

Faru už ale přenechal nástupci. Poslední roky prožil hned vedle, v domě č. 106 pod farou, kde bydlel i učitel. Tam 1. června 1850 zemřel – „pensionirter Pfarrer“, 74 let, sešlostí věkem. Pohřbil ho děkan ze Štítů.

Na faře ale nežili jen kněží. V říjnu 1836 zemřela v domě č. 107 Genovefa, „Dienstmagd von hier“ – služka, nejspíš kurátova hospodyně a kuchařka. Bylo jí 52 let, zemřela na plicní souchotiny a pohřbil ji sám Johann Schwarz.

1872–1873 · spor o školu a manželství

Kázání, které skončilo u soudu

Na konci šedesátých let 19. století přijalo Rakousko liberální zákony: školy přešly pod dohled státu a vedle církevního sňatku byl možný i civilní. Na vesnici to mnohé pobouřilo – a Karlov se rozdělil.

Mladý administrátor Jakob Král, vysvěcený roku 1869, spravoval farnost po odchodu faráře Suwalda. V lednu 1872 kázal proti novým školským zákonům, a když se jeden z místních sedláků oženil civilně, označil jeho manželství z kazatelny za konkubinát. Manželé, kteří seděli v kostele, se cítili hluboce uraženi; žalovali ho oni i obecní představenstvo.

V lednu 1873 stál Král před krajským soudem v Olomouci. Starosta Karl Fiebich vypověděl, že kněz rád porušuje školské zákony a že se teprve s jeho příchodem „jinak pokojný Karlov“ rozdělil na dva tábory. Soud ho odsoudil za přečin proti veřejnému pořádku k šesti týdnům vězení. To už Král sloužil jako kooperátor v Cotkytli.

1884–1897 · pamětní kniha

Farář a jeho kronika

Franz Schneider byl farářem v Karlově třináct let. Za jeho působení se škola rozšířila na čtyřtřídní a obec zažila první politické spory moderní doby. V prosinci 1896 se Schneider dopisem úřadům snažil zabránit veřejné schůzi v obci, protože „lidé jsou beztak podráždění“. Dělnický list Volksfreund jeho dopis otiskl a ostře okomentoval.

Schneider ale také psal. Do farní pamětní knihy – „Gedenkbuchu“ – zapisoval dění v obci, a když roku 1897 odcházel na odpočinek, kniha zůstala v bytě faráře na faře. Zda se dochovala, zatím nevíme. Pokud o ní cokoli víte, napište nám – byl by to nejcennější pramen o životě fary.

1914–1928 · z fronty na faru

Kněz z italské fronty

Jaroslav Urban se narodil roku 1888 v Prostějově a na kněze byl vysvěcen roku 1911. Když vypukla první světová válka, stal se vojenským knězem – nejprve na ruské frontě, pak jako divizní farář na italském bojišti. V květnu 1918 o něm prostějovský Ječmínek psal jako o „milém rodákovi“, který se vyznamenal „bezpříkladnou obětavostí a životu nebezpečnými činy v lásce k blížnímu na bojišti“ a byl potřetí vyznamenán, tentokrát záslužným křížem Signum Laudis s meči.

Po válce působil jako kooperátor v Lipníku nad Bečvou a nejpozději v roce 1924 se stal farářem v Moravském Karlově. Ještě roku 1928 tu sloužil – v německé farnosti s tisícovkou věřících, bez pomocného kněze.

18. století · víra za hranicemi

Z Karlova až do Ameriky

Ještě dřív, než měl Karlov vlastního kněze, odcházeli odsud lidé za svobodou víry. Podle rodinné tradice byl karlovským rychtářem Christoph Demuth. Jeho synové patřili k tajným evangelíkům a ve dvacátých letech 18. století uprchli do saského Herrnhutu, kde se podíleli na obnově Jednoty bratrské.

Gotthard Demuth odplul roku 1735 jako misionář do Georgie a odtud odešel do Pensylvánie. Jeho syn Christopher otevřel roku 1770 v Lancasteru obchod s tabákem, považovaný za nejstarší svého druhu ve Spojených státech, a z rodu vzešel i americký malíř Charles Demuth. Odchody pokračovaly i později: v letech 1774–1775 se z Karlova vystěhovali do Kladska tři Ruprichové a dva Langhammerové.

Spojení Demuthů s Karlovem je doloženo rodinnou tradicí. Archivní soupisy citované roku 1929 uvádějí roku 1676 rychtáře Kryštofa Diemutha (Christoff Demut) a roku 1729 Theophila a Josefa Demuta, kteří museli složit katolické vyznání víry – viz Ves a řemesla.

1931–1948 · poslední farář

Poslední farář na faře

Theodor Lang z Jevíčka, narozený roku 1898, přišel do Karlova roku 1931. Farnost tehdy čítala necelou tisícovku duší – o polovinu méně než na konci 19. století. Prožil tu krize třicátých let a diecézní katalog ho v Karlově uvádí ještě roku 1943, za války. Po válce byli odsunuti němečtí obyvatelé, kteří tvořili většinu jeho farníků, a roku 1948 už Lang působil jako administrátor ve Zděchově a Karlov spravoval kněz dojíždějící z Písařova. Lang je posledním známým farářem, který v Karlově působil přímo – s ním skončila doba, kdy fara sloužila jako obydlí kněze.