Čtyři století v datech

Správce sklárny Dominik Schürer z Waldheimu staví první kostel v sousedním Mlýnickém Dvoře.

2. prosince: sklář Dominik Schürer kupuje od Bernarda ze Žerotína za 660 tolarů les v horní Bílé Vodě a dostává privilegium na sklárnu; nájem platí i sklem – okenními kolečky a 300 sklenicemi ročně.

Rok založení vsi podle tradice.

Jiří Schürer přenáší sklárnu na louku v místě dnešního Karlova a staví u ní mlýn a šest domků pro poddané.

24. června kupuje kníže Karel Eusebius z Lichtenštejna zpustlý hutní statek od Schürerových dědiců za 400 tolarů. Sklárna zaniká, pozemky se parcelují a vzniká ves pojmenovaná po knížeti.

Horní část Bílé Vody se nazývá „Nová vesnička“ (Neues Dörfel).

Obecní pečeť se skleněným pohárem a nápisem „Die Gemein Karlesderfel“ – připomínka sklářského původu vsi.

První písemná zmínka: soupis poddaných uvádí v Karlově kolem dvaceti zahradníků a rychtáře Kryštofa Diemutha (Christoffa Demuta).

Theophilus a Josef Demut s dalšími sousedy musí složit katolické vyznání víry – v Karlově se dlouho drží evangelíci.

Gotthard Demuth, syn karlovského rychtáře podle rodinné tradice, odplouvá jako misionář do Ameriky.

Úřední popis obce: „Dörfel“ na místě zrušené sklárny, pole obdělávaná motykami; podepisuje rychtář Franz Josef Prims.

Komise zapisuje 44 domkářů bez polí a 3 podruhy; rychtářem je Franz Primes.

Poprvé doloženo obecní představenstvo: rychtář, purkmistr a obecní starší.

Ve vsi žije 747 obyvatel.

Náboženský fond zřizuje v Karlově lokální kuracii – vlastní duchovní správu.

Stavba klasicistního kostela sv. Josefa Kalasanského (letopočty 1791 na věži, 1793 na portálu).

Olomoucký zvonař Antonín Obletter odlévá třetí zvon kostela.

Obraz hlavního oltáře od vídeňského malíře Floriana Waltera a varhany Welzlů z Králík.

U kostela vztyčen pískovcový kříž Bolestné Panny Marie.

Přichází kurát Johann Schwarz – v Karlově zůstane přes třicet let.

Počátek kartáčnické firmy Klenner & Fiebich (roku 1929 slaví 110 let).

Na Křížové hoře vzniká kostelík Proměnění Páně a křížová cesta.

Nová jednopatrová škola krytá břidlicí.

Farní dům dostává břidlicovou střechu, farář novou dřevěnou kůlnu. Wolny popisuje Karlovské jako bělače, přadláky, kartáčníky a výrobce barevných stužek.

Farářem Joseph Bradel; na faře žijí tři kněží.

Karlov a Bílá Voda jsou střediskem výroby nití; v okrese Štíty pracuje na 123 bělidlech 909 lidí.

Farářem Hieronymus Amler, zemřel v úřadu přímo na faře.

Otevřena pošta; první civilní sňatek, který zaznamenala kronika.

Obnoveny věžní hodiny kostela.

Administrátor Jakob Král odsouzen za kázání proti školským zákonům a civilnímu sňatku.

Statistika průmyslu: v Karlově 16 kartáčnických mistrů, 90 tovaryšů a 21 učňů.

Karlov má 1211 obyvatel, faru, trojtřídní školu a poštu; žije z výroby kartáčů a stužek.

Farářem Franz Schneider; škola rozšířena na čtyřtřídní.

Farářem Johann Syrovátka z Loštic; po necelém roce zemřel na faře ve 37 letech.

Farářem Franz Stratil – latinská doložka s farní pečetí „Carolovillae“.

Německé jméno obce doplněno na Mährisch Karlsdorf.

Štěpán Frank pořádá v Karlově první kartáčnickou výstavu.

Založena kartáčnická firma R. Hösler – roku 1920 zaměstnává 250 lidí. Kartáčníci zakládají družstvo pro společný nákup a prodej.

Tisk píše o Karlově jako o „sídle moravského kartáčnického průmyslu“.

Farář Richard Dostál provází farnost první světovou válkou.

Farářem Jaroslav Urban, bývalý divizní kněz z italské fronty; otevřena česká menšinová škola.

Udržovací opravy kostela.

Farářem Theodor Lang – poslední známý farář sídlící v Karlově.

8. května boje v obci, 10. května osvobození. Následuje odsun německého obyvatelstva.

Karlov spravuje kněz dojíždějící z Písařova; farnost má 514 duší.

V obci žije jen 314 obyvatel.

Moravský Karlov se stává částí Červené Vody.

Kostel přechází pod správu farnosti Červená Voda; mše se slouží v létě.

Na Křížové hoře otevřena rozhledna.