Přejít na obsah
Fara Moravský Karlov · od roku 1787

Moravský Karlov · 1787

Dům po boku kostela

Fara v Moravském Karlově stojí přes dvě stě let hned vedle klasicistního kostela sv. Josefa Kalasanského. Byla postavena jako dům pro kněze malé horské vsi na pomezí Čech a Moravy a dodnes patří k tomu nejcennějšímu, co se z jejích dějin zachovalo.

Průčelí fary s vysokou břidlicovou střechou, schodištěm ke vstupním dveřím a zahradou s kamennými sloupky

Tři století v jednom místě

Od sklářské huti k faře

Dějiny Moravského Karlova jsou příběhem skláře, tkalců, poutníků za svobodou víry i vesnice, která po válce téměř zmizela. Fara byla svědkem většiny z nich.

  1. 1648

    Na místě zaniklé sklárny vzniká ves, pojmenovaná podle knížete Karla Eusebia z Lichtenštejna.

  2. 1787

    Pro kněze nové lokálie vyrůstá farní dům – dnešní fara.

  3. 1793

    Vedle něj je dokončen klasicistní kostel sv. Josefa Kalasanského.

  4. 1843

    Kostel je povýšen na farní a z domu se stává fara v pravém slova smyslu.

  5. Dnes

    Fara po kompletní rekonstrukci znovu ožila.

Fara a kostel

Dvojice, která patří k sobě

Církevní reformy Josefa II. daly Karlovu po letech sporů vlastního kněze. Dům pro něj stál už roku 1787, kostel vyrostl hned vedle v letech 1791–1793. Od té doby tvoří jeden celek – dvě stavby uprostřed vsi, kolem nichž se odehrával život farnosti.

Německý nápis na věži hlásá, že kostel založil Josef II. a dostavěl Leopold II.

Ves, která na konci 19. století čítala přes tisíc obyvatel, se po druhé světové válce vylidnila. Fara i kostel ale zůstaly – a s nimi i paměť místa.

Zasněžená fara s kostelní věží sv. Josefa Kalasanského v pozadí
Fara a věž kostela sv. Josefa Kalasanského v zimě

Příběhy

Lidé z fary

Mnich ze zrušeného kláštera, který tu roku 1786 začínal jako první kněz. Farář, který na faře prožil přes třicet let. Mladý kaplan, kterého kázání přivedlo před soud, a kněz, který prošel frontami první světové války. Poznejte lidi, kteří ve faře žili.

Fara dnes

Dům, který znovu ožil

Fara je dnes v soukromých rukou. V posledních letech prošla kompletní rekonstrukcí – světlá fasáda s okrovým soklem, vysoká břidlicová střecha s vikýři a dřevěná okna i dveře jí vrátily důstojnost, jaká domu po boku kostela náleží. K faře patří rozsáhlá zahrada.

Stojí uprostřed obce, pár kroků od kostela a rybníka, v krajině lesů a horských hřebenů, kterou stojí za to objevovat.

Mosazná klika na dřevěných dveřích fary
Kostel sv. Josefa Kalasanského s věží zrcadlící se v rybníku
Boční stěna fary na jaře, v trávě kvetou sněženky